„Po skončení podzimního lovu se císař vydal přes Rýn, aby přezimoval v místě, které se nazývá Frankfurt. A tam shromáždil obecný sněm a postaral se, aby s velmoži, které k tomu rozkázal povolat, důstojně projednal vše nutné, co se týká úspěchu všech východních částí království. Na tom sněmu vyslechl vyslance všech východních Slovanů, to je Obodritů, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů, Praedenecentů, a v Panonii sídlících Avarů, kteří byli k němu posláni s dary…“

Toto stojí v latinsky psané kronice Letopisy království Franků. Takto vypadal sněm, který v roce 822 svolal do Frankfurtu císař Ludvík I. Pobožný. Toto je tedy vůbec první písemná zmínka o Moravanech.

Ať už jste Moravané, nebo ne, ale hlavně vy Moravané, pojďte s námi oslavit, že jsme tu byli už před 1200 lety. Oslavme to hudbou největšího moravského skladatele. A oslavme to velkým koncertem!

„A tu jednou zřel jsem město v zázračné přeměně. Zmizel ve mně rozpor k ponuré radnici, nenávist ke kopci, v jehož útrobách řvalo tolik bolestí, zmizel odpor k ulici a co se v ní hemžilo. Nad městem vykouzlena zář svobody, znovuzrození 28. října 1918! Vzhlížel jsem se v něm, patřil jsem jemu. A třesk vítězných trubek, svatý klid zalehlého v Úvozu králové kláštera, noční stíny a dech zelené hory a vidění jistého rozmachu a velikosti města rodil se v mé sinfoniettě z toho poznání, z mého města Brna!“

Tak mluví Leoš Janáček o svém nejslavnějším orchestrálním díle, o Sinfoniettě, kterou složil pro VII. slet všesokolský v Praze. Dvaasedmdesátiletého skladatele s mladickým duchem událost nenechala chladnou, navíc byl vyzván, aby pro ni napsal „nějaké noty“. Původně plánoval složit jen fanfáry, uchvácen silnými dojmy z poslechu vojenské dechové hudby v Písku. Ty se mu však záhy rozrostly v rozsáhlejší skladbu.

Na slavnostním koncertě zazní dvě díla Leoše Janáčka. To proto, že je bezesporu nejslavnějším moravským skladatelem a patří k nejhranějším operním autorům na celém světě. Společně si poslechneme jeho Sinfoniettu a rapsodii Taras Bulba.

„Přemýšlel jsem, co pro mě Morava znamená. Není lehké to vyjádřit slovy. Připomnělo mi to jeden kreslený vtip, ve kterém se dvě ryby plující v moři ptají, co je to voda. Ono je to totiž podobné. Narodil jsem se ve Velaticích kousek od Brna, celý život žiji na Moravě. Je všude kolem mě. Je to v krajině a přírodě. Je v písničkách, které jsme doma zpívali. V jídlech, co nám vařila maminka, v tom, jak mluvíme, jak se díváme na svět, jak slavíme radosti i v tom, jak pláčeme. Bez ní si nedovedu život představit. Morava je o lidech, tradicích a o tom, jak žijeme. Tohle všechno vnímal i Janáček. Dokázal ve svých skladbách říct, co to je Morava lépe než kdokoli jiný.“

Jan Grolich, hejtman Jihomoravského kraje

Koncert se koná v pátek 23. září v 18. hodin na brněnském výstavišti v pavilonu G2. Je to ten pod vysokou věží. Vstupenky na koncert slouží zároveň jako povolení k parkování v areálu výstaviště v době konání akce.

„Morava má svůj zvuk, svou hudbu. Je to hudba lidových písní a hudeckých muzik, které jsou ihned rozpoznatelné. Ale je to i melodika starých církevních tónin, které evokují starobylost a sahají ke kořenům. Všechno toto lze nalézt ve tvorbě Leoše Janáčka, největšího moravského skladatele a jednoho z nejslavnějších skladatelů světových.“

Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno

Vstupenky na koncert jsou k dostání online na filharmonie-brno.cz nebo ve filharmonickém předprodeji v Besední ulici, který je otevřený v pracovní dny od 12 do 18 hodin.

Vše nejlepší, Moravo!